Pozvánka na výstavu Odrazy cest

Odrazy cest- tak nazvala Jitka Nesnídalová svoji výstavu v galerii UFFO v Trutnově, název výstavy je pro Jitčinu tvorbu příznačný, jedním ze stěžejních pilířů její výtvarné tvorby jsou malby krajin, přesněji řečeno malby krajin, kde malířčinou rukou zachycená architektura v krajině hraje dominantní roli. Tyto krajiny s architektonickými prvky jsou inspirovány Jitčinými častými cestami do zahraničí. Cesty se tak pro Jitku stávají výživou jejího neklidného ducha zcela v intencích známého přísloví: „I cesta může být cílem“.

V dějinách umění se s poutníky můžeme setkat také, umělecké poutnictví bylo populární zejména v období romantismu- George Gordon Byron a jeho silně autobiografická „Childe Harold´s Pilgrimage“, kde hlavní hrdina pociťuje hořkost a odpor k lidskému společenství a jediné, co mu může pomoci v jeho strádání je putování. V tomto momentu musím poznamenat, že Jitčiny obrazy nejsou v žádném případě zahořklé, spíše naopak a jsou hlavně nabité zvídavostí po nových místech, přičemž jsou malovány lehkým, ale zároveň jistě a pevně vedeným malířčiným štětcem. V Jitčiných obrazech je cítit snaha po vystihnutí genia-loci, maluje sen o místě, které navštívila. Nevyhýbá se však také aktuálním tématům, které se nás bezprostředně dotýkají, důkazem tohoto přístupu je např. Obraz „Muzea války v Doněcku“, které bylo postaveno jako memento válečných děsů, nicméně jim neodolalo a dnes leží v sutinách.

Odraz-zrcadlení-reflexe je malířským problémem, kterým se Jitka zabývá již od studií na AVU- již Jitčiny obrazy vzniklé během studií: „Odraz vlak“ a „Odraz“ byly důkazem Jitčiných snah tento malířský problém vyřešit, tyto obrazy sloužily jako nástroj k poznání sebe sama, zachycovaly prchavé momenty, kdy se cestující na moment zahlédne ve skle oddělující interiér vlaku od světa tam venku a má nezřetelný pocit jakéhosi „nahlédnutí“. Problém zrcadla, odrazu skutečnosti ve skleněné ploše má dlouhou tradici- Velazquezovy „Las Meninas“, Veronesova „Venuše se zrcadlem“ či slavný Parmigianiniho autoportrét ve vypouklém zrcadle z roku 1524. Leonardo da Vinci nazval zrcadlo „Mistrem malířů“ a také napsal: „K zrcadlu-tedy plochému zrcadlu- by ses měl obracet jako ke svému rádci, protože na ploše zrcadla se předměty jeví v mnoha ohledech jako v malbě“.

Stejně tak Jitčiny malby působí jako jakési zrcadla, které ji odráží, v každém jejím zrcadle- malbě ulpí kousek jejího bytí a zároveň jsou tak jakýmsi pomyslným malovaným deníkem světa, který je podle Wittgensteina „vše, co je zkrátka tak“…